Znojmo patří mezi nejstarší česká města. Leží na jižní Moravě. Počet obyvatel se blíží 36 000. Příznivá nadmořská výška (289 m n.m.) i vhodné klimatické podmínky určily převážně zemědělské a potravinářské zaměření zdejšího průmyslu (ovocnářství, výroba vína, konzervárenství), tradiční je rovněž keramický průmysl.Osídlení oblasti je prokazatelně doloženo archeologickými nálezy už z období mladšího neolitu. Nepřetržitě pak bylo místo obydleno od příchodu Slovanů na Moravu v 6. století. V 9. století vznikla na Hradišti (dnes městská část Znojma) pevnost, náležející k Velkomoravské říši. Při reorganizaci území českým knížetem Břetislavem I. v první polovině 11. století se správní i duchovní centrum přestěhovalo z Hradiště na protější ostroh, kde byl někdy kolem roku 1030 založen nový hrad - sídlo přemyslovského knížete s velkofarním kostelem, rotundou Panny Marie (v roce 1962 vyhlášena národní kulturní památkou). Kolem roku 1100 byl postaven i původní kostel sv. Mikuláše. Nově vzniklé vsi v podhradí byly již před rokem 1226 ohrazeny a králem Přemyslem Otakarem I. v uvedeném roce povýšeny na královské město. Do nově vytyčeného města byli zváni kolonisté z Německa a svoji obec si zde brzy založili i Židé, jak o tom svědčí nejstarší moravský židovský náhrobek z roku 1334, objevený na místě bývalého hřbitova před Horní bránou. V klášteře Louka (dnes městská část ) jižně od města se již kolem roku 1190 usadili premonstráti a v městě samotném našli ještě v průběhu 13. století působiště minorité, dominikáni a klarisky. Po bitvě na Moravském poli byl ve znojemském klášteře minoritů (dnes budova Jihomoravského muzea ) v letech 1279 - 1297 dočasně pohřben český král Přemysl Otakar II.. Teprve po odnětí církevní klatby byly jeho ostatky převezeny do Prahy. Město se dále rozvíjelo a bohatlo a díky stálé podpoře vládnoucího královského rodu mu byla udělována řada privilegií. V roce 1335 Znojmo vážně poškodil požár, kterývznikl při svatbě Anny, nejmladší dcery krále Jana Lucemburského s rakouským arcivévodou Ottou Habsburským. Bohatí měšťané však škody na stavbách rychle opravili a zdokonalili i městské opevnění, takže v roce 1404 se město nejen dokázalo ubránit vojskům uherského krále Zikmunda, ale jeho hradby odolaly i dělům, která byla tehdy na českém území použita vůbec poprvé. Bouřlivou dobu husitských válek Znojmo prožilo na straně přívrženců Zikmunda. Císař Zikmund ve Znojmě v prosinci roku 1437 dokonce umírá. V roce 1490 město postihl další ničivý požár, po němž bylo po celé 16. století až do třicetileté války Znojmo přestavováno v duchu nového stavebního slohu - renesance. V roce 1628 se ve Znojmě sešel za přítomnosti krále Ferdinanda II. zemský sněm, na němž bylo vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu s přísahou věčné věrnosti Habsburkům. V průběhu 17. století postihlo Znojmo několik ran, ze kterých se vzpamatovávalo dlouho a těžce. Mezi ně patří obsazení města vojsky švédského generála Torstensona roku 1645, ohrožení Turky v roce 1663 a ničivý mor v letech 1679 - 1680. K opětovnému oživení rozvoje a stavebního ruchu došlo až v polovině 18. století a to především u církevních objektů. Tehdy se centrem umění stává zejména premonstrátský klášter v Louce. Josefínské reformy roku 1784 přinesly proto Znojmu nejen zrušení několika klášterů, ale v souvislosti s tím také ukončení významných uměleckých zakázek. Poté se městem převalily v krátkém sledu dvě armády - roku 1799 ruská vojska při tažení do Itálie, roku 1805 francouzská vojska během postupu na Slavkov. V roce 1809 se v samotné blízkosti města dokonce odehrála bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I., v níž zvítězili Francouzi a jejichž následný pobyt město značně finančně zatížil.Následující období všeobecného rozvoje průmyslu se Znojmu vyhýbá a město si zachovává svůj převážně zemědělský charakter. Výjímkou byla oblast keramické výroby, která se ve Znojmě postupně stává tradicí, jež trvá dodnes. Město se však stále rozvíjí, mimo jiné i zásluhou železnice, která Znojmo spojila s Vídní, Prahou a Brnem v letech 1870 - 71.

Druhá polovina 19. století přinesla vyhrocování národnostních problémů. Roku 1869 se německý magistrát zřekl titulu královské město a v roce 1897 dokonce zcela zakázal úřadování v českém jazyce. Od roku 1870 zde vedle sebe působily dva národnostně zaměřené spolky - nově vzniklá česká Beseda Znojemská a Německý občanský spolek. Napětí mezi oběma národnostmi dosáhlo vrcholu v říjnu 1918, kdy byla vyhlášena tzv. Německá jižní Morava s hlavním městem Znojmem. Město bylo připojeno k nově vzniklému Československu až po obsazení čs. vojskem 18. prosince 1918. V roce 1938 však bylo Znojmo přičleněno přímo k Velkoněmecké říši a tak až teprve po druhé světové válce se stává trvalou součástí Československa. V roce 1962 byla rotunda Panny Marie vyhlášena národní kulturní památkou a v roce 1971 byl historický střed města prohlášen městskou památkovou rezervací. Až v posledních letech však dochází k opravdové obnově a proměně Znojma tak, aby město laskavě a vstřícně vítalo všechny své návštěvníky a současně bylo příjemným místem k žití pro své stálé obyvatele.

V obcích jižně od Znojma nalezneme řadu vinných sklepů. V některých jsou dochovány původní až přes sto let staré lisy k lisování plodů vinné révy, která se zde pěstuje již od 12. století. Díky příznivému klimatu a vhodnému složení půdy se zde pěstují především jakostní odrůdy bílých vín jako je např. Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a zvláště v poslední době stále oblíbenější Sauvignon. Znojemské víno bylo již od středověku dodáváno i na Pražský hrad a získalo přídomek "víno králů". Další významnou zdejší plodinou jsou okurky, jejichž pěstování zavedl na Znojemsku již v 16. století opat premonstrátského kláštera v Louce Freytag z Čepirohu a které dosáhly světové proslulosti především v 1. polovině 20. století.